Virtuální stáj Safirka a Rozkošná

Příběh klisny Sabiny

Anglický název: Story mare Sabine

1. KAPITOLA

 Susan se řítila na kole ke stáji. Dneska měla odpolední vyučování a dříve ji rodiče do stáje nepustili, protože jí připravili oslavu jejích čtrnáctých narozenin.
 „Otrava!!“ zašeptala Susan, když si vzpomněla na ty trapné kornouty, které měli na hlavách. Posledních pár metrů už kolo tlačila, protože byla na konci svých sil.
 Když otevřela velká vrata stáje, všichni koně zvědavě pozdvihli své krásné hlavy, aby se podívali, kdo je vyrušuje z odpoledního lenošení. Susan pomalu zamířila k prvnímu boxu.
 „Ahoj, Mandy. Jak ses dneska měla ty zlobivko?“ pozdravila bílou klisnu, pohladila ji po nose a dala jí velkou mrkev. Pak začala rozdávat pamlsky všem. Zastavila se u pohublé černé klisny Sabiny, která stála jen na hnoji.
 „Sabi, chudinko… Proč tě Wasper tak trápí? Vždyť jsi tak hodná!“ zašeptala klisně do ucha. Sabina ale také nevěděla, proč se k ní pán tak chová, a už vůbec nevěděla, proč jí někdo nepomůže. Její oči byly smutné a Sabina si přála umřít. Susan pohladila klisnu po nose a ta se zatřásla. Nebyla zvyklá, že ji někdo hladil. Byla zvyklá jen na mlácení a nadávání od Waspera. Susan se při pohledu na ránu, kterou měla klisna na zadní noze udělalo špatně. Smutně položila klisně do žlabu kousek mrkve a pomalu odcházela.
 Vedle Sabiny byly ještě tři boxy. Boxu, kde bydlel Milton se Susan vyhnula, protože Milton nebyl moc přátelský. Spíš vůbec. Měl ve zvyku kopat a kousat.
 „Ahoj Danci,“ pozdravila Susan svého oblíbeného koníka jménem Flash Dancer. Z vedlejšího boxu vykoukla blonďatá hlava Susiny kamarádky Jessicy.
 „Ahoj Susan! Už jsem myslela, že tě sem máma nepustí,“ řekla Jessica se smíchem.
 „Ale Jess, copak mě neznáš? Radši bych utekla oknem než trčet celej den doma bez koní! To by bylo mučení!“ usmála se Susan. Jessica byla o dva roky starší, ale byla úplně stejně bláznivá, jako Susan a propukla v neutišitelný smích, kterým polekala svoji černobílou klisnu Stormy Secret.
 „Promiň, Stormy, nechtěla jsem tě polekat, ale já jsem totálně stejná, jako Susan! Bez tebe bych nepřežila jedinej den pusinko moje!“ uklidňovala klisnu. Pořád se ale smála.
 „Nevyjedeme si dneska ven?“ zeptala se Jessica Susan.
 „Kdybych měla vlastního koně…“ povzdychla si Susan.
 „No tak, co ten smutek? Puč si Dance, je to přece tvůj miláček!“ ozval se známý hlas Toma. Tom byl syn majitelky stáje a několika jezdeckých koní, kteří ke stáji patřili. Flash Dancer byl mezi nimi.
 „Díky, Tome, seš zlatíčko! Pojedeš taky?“ zeptala se Susan radostně.
 „Ne, Ricco není dneska ve své kůži, radši ho nechám odpočívat,“ odpověděl Tom.
 „Škoda,“ zamumlala Susan a pustila se do hřebelcování a sedlání Flash Dancera.
 Jessica byla o dost dřív hotová, protože svou klisnu vyhřebelcovala ještě před tím, než Susan přišla do stáje. Když dívky osedlaly koně, vyvedly je před stáj a nasedly. Jessica kontrolovala podbřišník. Náhle se její divoká klisna polekala papírového ubrousku začala splašeně poskakovat a ustupovat do strany. Jessica se zrovna nakláněla a ztratila rovnováhu. Naštěstí byla Jessica výborná jezdkyně a rychle rovnováhu opět našla.
 „Ta klisna mě jednou zabije,“ prohlásila.
 „To ať ani nezkouší, nebo bude mít co dělat se mnou!“ zasmála se Susan, zatímco utahovala podbřišník. Po chvíli už obě dívky klusaly po polní cestě a užívaly si krásného jarního dne. Téměř celou cestu jely mlčky. Občas se Stromy Secret polekala a poskočila si, ale jinak ji Jessica měla plně pod kontrolou.
 Do stáje se vrátily až kolem šesté hodiny večer. U výběhu sesedly, a když se pomalu blížily ke stáji, uslyšely rozzlobený hlas z boxu Sabiny.
 „Wasper už dorazil do stáje a bude zase týrat chudinku Sabinku,“zamračila se Jessica. Susan přikývla. Stály ve dveřích do stáje s koňmi za zády a poslouchaly, jak Wasper svému koni vulgárně nadává a přitom ho mlátí.
 „Jak jste si zajezdily?“ zeptal se Tom, který k nim mířil z výběhu. Nádherně se usmíval, ovšem když uslyšel Wasperovi nadávky, smích mu zmrzl na rtech a jeho tvář zkameněla.
 „Proč ho tvoje máma nevyhodí ze stáje?“ zeptala se Jessica kyselým hlasem.
 „Kdyby ho vyhodila, musela by s ním jít i Sabina a on by ji ještě někde umlátil. Ten chlap není normální! Snaží se, aby ho nikdo neviděl, když ji mlátí, ale každej slyší řev, svištění biče a řehtání koně. Navíc se stačí na Sabinu podívat…“ odpověděl Tom stejně kyselým hlasem.
 „Jdeme tam!“ řekla Susan rozhodně a zatahala za Dancovy otěže. Kůň se neochotně rozešel a Wasper uslyšel, že se někdo blíží. Okamžitě přestal koně mlátit a znuděně se opřel o dveře boxu. Susan si jeho znuděného výrazu všimla a nevydržela to.
 „Když se tak nudíte, mohl by jste té chudince vyčistit box!!“ řekla a sama se divila, jak to bylo jednoduché. Ale pořád se Waspera hrozně bála. Wasper se ušklíbl a hrubým hlasem odpověděl: „Co dělám je moje věc a nikdo mi do toho nebude kecat! A už vůbec ne taková malá krysa jako ty!“
 Susan sklopila pohled. Styděla se za to, že neumí Wasperovi říct, co si o něm myslí, a že nedokáže pomoci Sabině. I Jessica a Tom se styděli, že se neumí Susan zastat. S pohledem upřeným do podlahy se rozešli. Dívky zavedly koně do jejich boxů, kde je odsedlaly, vyčistily a vedly do výběhu. Tom šel s nimi. Když procházela Susan s Dancem okolo Miltonova boxu, Milton kousl Dance do zadní nohy a Wasper se krutě zasmál. Tom ho probodl pohledem. Wasper si z toho ale nic nedělal. Susan se podívala na Sabinu. Její oči byly rozšířené strachem. Prosily, aby alespoň někdo ve stáji zůstal. Prosily o pomoc. Susan ale nemohla klisně pomoci. Vedla Dance mezi boxy a hned jak ona, Jessica i Tom opustili stáj, uslyšela Susan smích, svištění biče a zoufalé řehtání Sabiny. Bez rozmýšlení se pustila Dancovy ohlávky. Kůň popošel o několik kroků a začal se pást. Susan se vydala ke stáji. Tom ji ale zastavil.
 „Ne,“ zašeptal, „není to bezpečný.“
 „To je mi úplně jedno!“ sykla Susan. Bylo jí opravdu jedno, že by ji mohl Wasper uhodit, nebo něco horšího. Chtěla zachránit Sabinu.
 „Nápad!“ rozzářily se Jessice oči. Susan opět chytla Dancera a urazila pár posledních metrů k výběhu.
 „Tak povídej!“ vybídla Jessicu, zatímco výběh otevírala.
 „Zavoláme na policii!“ řekla Jessica s vítězným úsměvem.
 „Blázne!“ okřikl ji Tom. „To si jako myslíš, že jsem to nezkusil?! Řeknou ti, že jsi ještě dítě a děti mají moc bujnou fantazii!“ pokračoval.
 „Blbý cajti!“ vykřikla Susan a kopla do vědra z vodou, které se převrátilo. Voda si razila cestičku trávou a vsákla se do země. V tu chvíli si Susan přála, aby v zemi zmizel i Wasper.
 „Půjdeme sem v noci, odvedeme Sabinu a pustíme ji někde v přírodě. Měla by se tam určitě líp než tady!“ řekla Susan zoufale.
 „Kape ti na maják?! Co by jsme řekli Wasperovi? Navíc by všechno bylo na moji mámu!“ obrátil Tom oči v sloup.
 „Nezblázni se, pane chytrej!“ řekla ironicky Susan. Měla vztek na Waspera a Tom ze sebe dělal toho nejchytřejšího ze stáje. Vypadalo to, že Sabině pomoci nechce.
 „Přestaňte se hádat, ste jak malý!!“ napomenula Jessica Toma a Susan. Náhle se ze stáje ozvaly dvě obrovské rány a s ustupující ozvěnou vše utichlo.

2.KAPITOLA

 Jessica, Susan i Tom zůstali na okamžik stát bez hnutí. Všem proběhla hlavou příšerná, ale nejvíce pravděpodobná myšlenka – Wasper Sabinu umlátil. Rychle se rozběhli ke stáji. Nesundali koním ohlávky, ani nezavřeli výběh. Utíkali, co jim síly stačili. Když konečně doběhli ke stáji, naskytl se jim pohled, který ani jeden z nich nečekal. Dveře Sabinina boxu byly vyvrácené a ležely před boxem. Na nich bylo bezvládné tělo Waspera. Všichni koně byli vystrašení.
 „Co se stalo?“ vydechla Jessica. Nevěděla sice, co se stalo, ale věděla, že pro všechny koně přítomné ve stáji to muselo být peklo.
 „To nevím,“ vzpamatoval se i Tom., „ale musíme zavolat sanitku!“
 „Takovýmu tyranovi zvířat?! Jen přes mou mrtvolu!!“ vykřikla Susan.
 „Tohle sem teď netahej!“ řekl Tom, který jako jediný dokázal ještě logicky uvažovat, přistoupil ke stájovému telefonu a vytočil 155.
 Dveře boxu zbarvila barva krve. Jessice se při pohledu na stáj udělalo nevolno. Takhle ji neznala. Susan na tom byla podobně. Děti se snažily uklidnit všechny koně, kteří byli v boxech, ale moc se jim to nedařilo. V dálce bylo slyšet splašené houkání sanitky, které se přibližovalo.
 „Co se stalo?“ zeptal se mladý doktor hned, jak vystoupil ze sanitky. Představil se jako Petrik Black
 „To nevíme,“ odpověděl Tom jdoucí po jeho boku. Při pohledu do stáje Petrik s údivem hvízdl. Ale už nic neříkal a rychle se pustil do práce.
 Když bylo o Waspera postaráno, Petrik ještě řekl Tomovi, že zítra zavolá do stáje a řekne mu, jak to dopadlo. Tom ale téměř nevnímal, co mu říká. Snažil se uklidnit Sabinu, která byla k smrti vystrašená.
 „Kde je vlastně tvoje máma?“ zeptala se Susan Toma.
 „Ráno odjela, má se vrátit kolem osmý,“ odpověděl Tom hladíc Sabinu po rozpáleném krku.
 „A kolik je? vyděsila se Susan.
 „Půl osmý,“ zahleděl se Tom na hodinky, „proč už musíš domů?“
 „Před pěti minutama bylo pozdě,“ natáhla se Susan po bundě, „mějte se!“
 „Tak ahoj,“ zašeptala téměř neslyšně Jessica. Události tohoto dne jí pěkně zamotaly hlavu. Susan na ni soucitně pohlédla a dala se na zběsilý úprk domů.

 

*

 

 „Kde jsi sakra tak dlouho?!“ rozléhal se velkým rodinným domkem rozzlobený hlas paní Thomsonové – Susiiny matky.
 „Ve stáji se něco přihodilo,“ odpověděla Susan znuděným hlasem, hodila bundu na židli, boty kopla do rohu místnosti a posadila se.
 „Mě ale nezajímá nějaká stáj, ale moje dcera!“ vykřikla paní Thomsonová.
 „Jdu spát, dobrou!“ řekla Susan znechuceným hlasem, vyběhla do svého pokoje a třískla dveřmi.

 

*

 

 „Co se tady stalo?“ vydechla zděšeně Tomova matka, paní Scheelová, při pohledu do stáje.
 „To nevíme,“ odpověděl Tom znuděně, protože tuto otázku slyšel tento den už třikrát.
 „Nevíte?! Tome, měl jsi se tady o všechno postarat! Myslela jsem, že ve tvých sedmnácti letech už budeš zodpovědný a zvládneš to! Ale jak vidím, nezvládneš!!“
 „Stop máti! Já za to nemůžu! Wasper zase týral Sabinu, my jsme vedli koně do výběhu a…-“
 „Výběh!“ přerušila Jessica svým výkřikem Toma.
 „Zapomněli jsme zavřít výběh!“ pokračovala a splašeně vyběhla ze stáje. Tom se vydal za ní. Ve výběhu ale neviděli ani jednoho koně.
 „Neboj, určitě jsou za kopcem u rybníka, víš přece, že to tam milujou a přes noc tam bývají skoro vždycky,“ uklidňoval Jessicu Tom. Sám věřil tomu, že jsou koně dole u rybníka. Zavřel výběh, vzal Jessicu kolem ramen a vedl ji k silnici.
 „Bež už domů, přijdeš zase zítra,“ řekl Tom.
 „Půjdu, bude to lepší, potřebuju se vyspat. Díky za všechno, Tome! Ahoj!“ zašeptala Jessica a zamávala na rozloučenou. Tom se vrátil do stáje. Paní Scheelová se na něj podívala.
 „Promiň, Tome, nechtěla jsem na tebe řvát. Pojď domů, Sabina je hodná, i když nemá v boxe dveře, zůstane tam,“ řekla. Po chvíli se stáj ponořila do tmy a vůně noci se dostala Sabině do nozder. V uších jí stále zněl rozzlobený hlas páníčka. Netušila, proč ji mlátil. Chtěla zemřít. Dnešek byl pro ni snad ještě horší, než ten pekelný den, kdy se dostala do Wasperových rukou a byla okamžitě zmlácena za to, že se bála nastoupit do přívěsu. Myšlenky na Waspera a to, co s ním musela prožít se pomalu rozplynuly a Sabina se nechala ukolébat oddechováním ostatních koní.

 

*

 

 „Susan!“ vykřikla Jessica, když spatřila Susan kráčející z budovy základní školy.
 „Susan, v kolik jdeš dneska do stáje?“ zeptala se.
 „Ráda bych šla ve tři, co ty?“ odpověděla Susan.
 „Ve tři jsem u vás a půjdeme spolu,“ zamyslela se Jessica, „ale teď už musím jít, ahoj!“
 „Pá,“ řekla Susan a už se moc těšila na odpoledne.

 

*

 

 Jessica nervózně přešlapovala před Susiným domem. Susan se nemohla nasoukat do jezdeckých kalhot, protože si dala malou svačinku. Když se jí to konečně podařilo, nemohla se skoro hýbat. Přesto vyběhla před dům a spolu s Jessicou se vydala do stáje.
 Dívky si to namířily rovnou k boxu Sabiny. Dveře již byly opravené, ale Sabina se stále krčila v rohu boxu a nechtěla nic jíst.
 „Kde je Tom?“ zeptala se zamyšleně Susan.
 „Přece ve škole,“ odpověděla Jessica, „pojď, půjdeme pro koně do výběhu,“ pokračovala a vydala se k východu ze stáje, následována Susan. U plotu stála jen Mandy. Dívky ji pozdravily a vydaly se dolů k rybníku. Jenže tam nebyl žádný kůň!! Dívky dvakrát obešly výběh, ale jediný kůň tam byla Mandy.
 „Oni utekli, když jsme včera zapomněli zavřít výběh,“ vydechla Jessica a její tvář zbledla.
 „Ne, Danc nemohl utýct!“ vykřikla Susan zoufale.
 „Bohužel je to tak…“ zašeptala Jessica a slzy beznaděje se jí koulely po tvářích.

3.KAPITOLA

 „Všichni, co byli ve výběhu utekli, kromě Mandy!!“ vzlykala Jessica. Paní Scheelová se zamyslela.
 „Kolik koní bylo ve výběhu a uteklo?“
 „Tady byl jen Rudolf, Sendy a samozřejmě Sabina. Mandy ve výběhu zůstala, takže když je tady celkem 12 koní, uteklo jich 8.“ Paní Scheelová se posadila. Měla pocit, že už to déle nevydrží. Tahle stáj byla její život a dívat se, jak pomalu upadá nebylo vůbec příjemné.
 „Budeme je hledat, a když se neobjeví do týdne, půjdu na policii,“ oznámila dívkám a odešla. Potřebovala se z toho vzpamatovat.
 „Co je to tady sakra za átmošku?! Nikdo mě nevítá…“ objevil se zničeho nic ve dveřích stáje Tom a ještě měl na zádech školní batoh.
 „Tome!“ vrhla se mu vzlykající Jessica kolem krku.
 „Nehráblo jí?“ usmál se vždy veselý Tom a ukázal na Jessicu.
 „Uteklo osm koní, když jsme včera zapomněli zavřít výběh…“ zašeptala Susan. Tom vyděšeně polkl.
 „Ricco taky?“ zeptal se.
 „Ricco taky,“ potvrdila Susan jeho obavy, „a Dancer, Stormy, Pego a všichni ostatní!!!“ vzlykala. V Tomovi by se krve nedořezal. Svého koně Ricca měl už přes 11 let a tohle byla vážně rána.
 „Jdeme je hledat,“ řekl a v tom začal splašeně zvonit starý stájový telefon.
 „Prosím?“ řekl Tom.
 „Dobrý den. Tady nemocnice. U telefonu doktor Black. Jen jsem vám chtěl říct, že pan Wasper je v kritickém stavu. Pokud přežije další dva dny, bude v pořádku, ale jestli ne…“
 „Děkuji za informace, nashledanou,“ zabručel Tom a položil sluchátko. Pak se obrátil k dívkám: „Wasper je v kritickém stavu.“
 „Jak já mu to přeju! Kdyby nebylo jeho, byli by všichni koně tady s náma!!“ vykřikla Susan a opět se rozvzlykala.
 „To neříkej a pojď hledat koně!“ okřikl ji Tom. Všichni tři se tedy vydali hledat.

„Je to beznadějný,“ řekla po 2 hodinách bloudění po lesích sklíčeně Susan.
 „To je,“ vzlykla Jessica, „už nikdy neuvidím Stormy!!“
 „A co mám říkat já?!“ vykřikl Tom, „jenom můj byl sice jen Ricco, ale napůl byli moji všichni a teď jsou pryč!!“ Jessica se rozběhla pryč. Tom naštvaně bouchl pěstí do stromu. Oči se mu zaplnily slzami. Ale ne z bolesti v ruce. Z bolesti v srdci. Nechtěl, aby ho Susan, nebo kdokoli jiný viděl brečet, proto se otočil čelem ke stromu. Susan ale nemusela vidět slzy, věděla, že se Tom musí cítit strašně. Přistoupila k němu a objala ho.
 „To bude dobrý,“ zašeptala, „Ricco, Danc, Stormy, Mich a ostatní se určitě časem objeví…“
 „Jo, jestli je do tý doby nechytnou pytláci, zloději koní, nebo nespadnou a nezabijou se, co?!“ zasyčel Tom.
 „Nemluv tak!“ vykřikla zoufale Susan.
 „Tohle nemá smysl, nenajdeme je,“ zašeptal Tom a pomalu se vydal ke stáji. Susan šla s ním.

„Vyčistíme Sabinu a dáme jí trošku sena,“ řekl Tom postávajíc před Sabininým boxem.
 „Já už půjdu domů,“ řekla Susan a donesla Tomovi bednu se Sabininým čištěním, aby mu alespoň trošku pomohla.
 „Kde je vlastně Jessica?“ zeptal se Tom.
 „Nevím, asi šla domů,“ povzdychla si Susan a pomalu odcházela.

 
CRRRRRRRR, rozléhalo se pronikavé zvonění stájového telefonu.
 „Ano? Jessico? To jsi ty?“ řekl Tom udýchaně do sluchátka.
 „Jsem to já! Víš… Tome… Já… já jsem se ztratila!“ vzlykala Jessica vystrašeně.
 „Cože?! To je snad zlej sen!!“ vykřikl Tom.
 „Tome, prosím, přijeď, za chvilku se mi vybije baterka na mo.. píp píp píp“
 „Jess?? Jess!!“ zakřičel Tom. Po chvíli práskl se sluchátkem.
 „Sabino! Co mám dělat? Ricco je pryč, Susan už musela domů a Jessica se ztratila, vůbec netuším, kde může být!“ stěžoval si Tom klisně. Sabina na se na něj podívala svýma velkýma očima. Chlapci se po tvářích koulely slzy. Už to nevydržel. Snažil se být silný, ale nešlo to. Vydal se za svou matkou. Zhluboka se nadechl a začal v rychlosti vyprávět to, co mu do telefonu řekla Jessica.
 „Co?“ vydechla zděšeně paní Scheelová. Tom se na ni smutně podíval.
 „Zavolám jejím rodičům a pojedeme ji hledat. Kde přesně jste ji viděli naposledy?“
 „U starého dubu.“
 „Dobře.“

 

*

 

 „Jsem doma mami,“ zakřičela Susan na matku. Jako obvykle bundu pohodila na zem, boty někam kopla, ani se nedívala kam a posadila se.
 „Běž si udělat úkoly, Susi!!“ zakřičela na ni matka odpověď.
 „To nemá v hlavě nic jinýho?! Ani mě nepozdravila,“ pomyslela si Susan.
 „Už je mám hotový!!“ zakřičela.
 „A kdypak jsi si je udělala?“ rozléhalo se domem.
 „Už ve škole!“ odsekla Susan.
 „Nelži mi a padej si udělat úkoly!“ zakřičela paní Thomsonová.
 „Už jdu!“ řekla o nic přátelštěji Susan a rozběhla se ke schodům. Zakopla o svoji botu, která se tam povalovala. Tiše zaklela, vyběhla do schodů a třískla dveřmi. Její matce to bylo očividně jedno. To byl důvod, proč trávila Susan ve stáji tolik času. Koně by na ni nikdy nezačali řvát, ať si jde udělat úkoly, ani kdyby uměli mluvit. S očima plnýma slz se posadila na posteli. Otevřela šuplík od stolku a začala se přehrabovat v hromadě papírů. Po chvíli konečně našla to, co hledala – fotky všech koní, kteří byli ve stáji v tu dobu, kdy tam Susan začala chodit. Na první fotce byl Flash Dancer. Při pohledu na fotografii se Susan rozvzlykala.
 „Danci,“ zašeptala zoufale. Na druhé fotografii byl šedivý, berberský kůň. Toho si Susan oblíbila ještě před Dancem. Byla to klisna a jmenovala se Lisa. Bohužel si při parkurové soutěži zlomila nohu a museli ji utratit. Susan tu klisnu milovala a nechtěla znovu prožít tu strašlivou bolest ze ztráty milovaného koně. Dance měla úplně stejně ráda, jako tenkrát Lisu. Jenže teď bylo nejpravděpodobnější, že se Danc někde zraní a zemře. Slzy dopadaly na fotografii.
 „Liso,“ vzlykla hlasitě Susan, „Tak moc mi chybíš!!!“
 Na další fotce byla Jessica, Tom a Stormy Secret. Už se na koně nemohla dívat smetla fotky z postele, padla na polštář a začala kolem sebe zoufale bušit pěstmi.
 Venku už byla tma a dívka ležící na posteli měla obličej opuchlý od pláče, oči zavřené a pravidelně oddechovala. Susan už spala. Přála si, aby se ráno probudila a zjistila, že tohle všechno byl jen zlý sen.

 

 

*

 

 Zvuk motoru a prásknutí dveří slyšel Tom až do svého pokoje. Nemohl spát. Jeho hlava byla plná myšlenek na Jessicu. Rychle vyběhl před dům.
 „Našli jste ji?“ zeptal se své matky.
 „Naštěstí ano,“ odpověděla paní Scheelová a touto větou mu trošku spravila náladu. Ovšem co následovalo potom opravdu nečekal.
 „Našli jsme ji i Ricca a Stormy,“ řekla s vítěžným úsměvem.
 „Promiň, řekla jsi Ri.. Ri.. Ricca?“ tázal se nevěřícně Tom. Paní Scheelová jen přikývla. Tom se rozběhl k autu. Za autem byl přívěs. Tom okamžitě vyvedl svého koně ven a kontroloval, jestli nemá žádné zranění.
 „Ricco,“ zašeptal mu do ucha s úlevou, když nikde nic nenašel.

 

 

4.KAPITOLA

Sluneční paprsky se dostaly Susan pod víčka. Dívka pomalu otevřela oči.
 „Konečně sobota!“ zazívala. Ještě chvíli ležela na posteli a zírala do stropu. Pak se ale zvedla, vzala si župan a seběhla dolů do kuchyně.
 „Co se ti stalo?“ vyděsila se její matka. Susan měla totiž pořád zarudlé oči a opuchlý obličej od pláče.
 „Nic,“odsekla naštvaně.
 „Nechovej se tak, nebo dneska nepůjdeš k těm svým koním!!“ odvětila paní Thomsonová přísným hlasem.
 „No jo, už mlčím.“

 

*

 

Tom strávil noc ve stáji se svým koněm. Jessica tam byla s ním. Oba si té noci uvědomili, jak moc své koně milují, a že by bez nich nedokázali žít. Tom donesl Riccovi seno a šel připravit ranní dávku krmení všem koním. Jessica si mezitím vzala Sabinino čištění a začala klisnu opatrně čistit. Sabina byla klidná. Když jí Tom dal její krmení, pustila se do něj a nevšímala si bolesti, která jí projížděla celým tělem pokaždé, když se Jessica dotkla šrámu na její noze. Sabina si už zvykla na bolest, kterou jí vždy se škodolibým úsměvem způsoboval Wasper. Chtěla zapomenout. Cítila, že už ji nikdy nic takového nepotká, rozhodně ne, dokud je Wasper v nemocnici. Sabina ho i přes to všechno, co jí provedl nedokázala nenávidět. Vždy v noci, když usínala, viděla ho, jak bezvládně leží na dveřích se spoustou krve kolem hlavy. Z přemýšlení ji vytrhla ostrá bolest. Škubnutí koně připomnělo Jessice jeho rány a přestala na hřbílko tolik tlačit.
 „Promiň, Sabi!!“ omluvila se koni. Sabina se na ni podívala svýma velkýma chytrýma očima. Jessica se usmála a pokračovala v čištění.

 

*

 

 „Jdu do stáje mami,“ zavolala Susan. Když se nedočkala odpovědi, vzala si jezdecké oblečení a odešla.
 Cesta byla dlouhá. Susan litovala, že si zapomněla vzít kolo, protože by byla ve stáji dřív.
 „Čauky,“ pozdravila Susan Toma a Jessicu. Když spatřila Toma, který stál u boxu svého koně a skoro spal a Jessicu, která si povídala se Stormy, radostně se rozběhla k boxu Flash Dancera. K jejímu zklamání našla jen čistou podestýlku a cedulku se jménem. Smutně přejela prstem po koňském jméně.
 „Danci,“ zašeptala a z očí se jí začaly hrnout slzy.
 „Našli jsme Stormy a Ricca,“ řekla jí Jessica, čímž ji moc nepotěšila. Susan chtěla najít Dance. Hlavně Dance. Nemohla se dívat na šťastnou Jessicu. Byly sice kamarádky, ale Susan jí přesto její štěstí záviděla. Smutně se rozešla. V tu chvíli začal zvonit stájový telefon. Tom se rychle probral.
 „Prosím?“
 „Dobrý den, tady nemocnice, u telefonu opět doktor Black. Pan Wasper přežil dnešní noc a k našemu překvapení se už na chvíli probudil. Zeptali jsme se ho, co se stalo. On stačil odpovědět, že neví a opět upadl do bezvědomí,“ ozýval se ze sluchátka známý hlas doktora Blacka.
 „Zajímavé,“ řekl Tom.
 „To ano, zítra vám dám vědět, naslyšenou.“
Tom položil sluchátko. Po chvíli se obrátil k dívkám. Jessica mu naznačila, že to slyšely. Susan pohladila Sabinu po nose.
 „Pojďte vy dvě, vezmeme koně a někam vyrazíme,“ navrhl Tom, „kdyžtak si můžeš vzít Mandy, Rudolfa, nebo Sendyho, Susan.
 „Pojedu na Sendym,“ řekla sklíčeně Susan. Všichni tři tedy vyčistili koně, osedlali je a vyvedli před stáj. Susan se těžce vydrápala do sedla Sendyho. Sendy byl totiž shir, takže pro dívku nebylo jednoduché se dostat na jeho vysoký hřbet. Když děti utáhly podbřišníky a upravily třmeny, vyrazili.

 

*

 

 „Bylo to bezva,“ chválil Tom v jednu hodinu odpoledne vyjížďku, když spatřil stáj. Jessica jen přikyvovala. Susan byla ale zamlklá. Tom a Jessica si při cestě pořád povídali, ale Susan jela mlčky. Představovala si, že jede na Flash Dancerovi a užívala si to. Ovšem ji ze snění brzy vytrhla bolest v nohou. Nebyla zvyklá jezdit na koni, který měl tak široký hřbet. Seskočila ze sedla a zbytek cesty koně vedla.
 Ve stáji se Susan chovala pořád tiše. Vyhřebelcovala Sendyho, odvedla ho do výběhu a několikrát zkontrolovala, zda je výběh dobře zavřený. Tom a Jessica ji sledovali.
 „Musíme jí najít Flash Dancera,“ řekl Tom tlumeným hlasem.
 „To by jsme měli,“ přikývla Jessica, „Flash je její život a ona už o jednoho koně, kterého milovala, jako by byl její vlastní přišla.“
 „Půjdu na oběd, ještě sem přijdu, ale asi až kolem pátý, musím pomáhat máti a udělat si úkoly,“ zavolala na Toma a Jessicu Susan.
 „Tak dobře, ahoj,“ odpověděla Jessica. Tom na rozloučenou zamával.
 „A teď jdeme hledat Dance,“ strčil do Jessicy.
 „Dobře, ale ne že mě necháš někde samotnou, nemám zájem se znovu ztratit!!“ usmála se Jessica. Tom do ní znovu přátelsky strčil a vydali se do okolních lesů.

 

*

 „Kde jsi byla?“ začala křičet paní Thomsonová na svou dceru hned, jak uslyšela bouchnutí dveří.
 „Ve stáji, kde jinde!“ odsekla Susan.
 „A proč jsi něco neřekla?“ zeptala se Susina matka.
 „Říkala jsem ti to!“ řekla naštvaně Susan.
 „Neřekla!“ vykřikla paní Thomsonová.
 „Já ti za to, že zapomínáš, nebo mě neposloucháš nemůžu, mami!“ řekla Susan zadržujíc pláč, sundala si boty, vyběhla do schodů a práskla dveřmi.
 „Takhle se chovat nebudeš! Zapomeň na to, že ještě dnes půjdeš do stáje! Udělala jsi si včera úkoly?“ křičela paní Thomsonová. Jenže marně. Susan ležela na posteli a z očí se jí řinuly slzy. Neposlouchala, co její matka říká. Bylo jí to jedno.
 „Danci,“ zašeptala a vzala si do ruky fotku šedého hřebce. Slaná slza letěla vzduchem a zastavila se o fotografii, po které stekla na polštář. Náhle se otevřely dveře a v nich stála Susina matka.
 „Ty jsi mě ne– miláčku, co je ti?“ vyděsila se.¨
 „Nech mě bejt! Nezajímá tě, co cítím, nezajímá tě, co si myslím, tak si laskavě přestaň hrát na matku, která má ráda svoje dítě!“ vykřikla Susan naštvaně a přetáhla si peřinu přes hlavu. Když uslyšela cvaknutí dveří, hlasitě se rozvzlykala.

 

*

 

 „Kde byli Ricco a Stormy?“zeptal se Tom, když jim další člověk ve vesnici řekl, že živého koně neviděl nejmíň deset let.
 „Nevím, někde v lese,“ odpověděla Jessica zamyšleně.
 „Někde v lese?“ opakoval nevěřícně Tom, „to si jako nepamatuješ, kde jsi našla svýho koně?“
 „Ne!“ vykřikla Jessica, „proč se pořád musíš hádat, Tome?“
Tom svěsil hlavu. Jessica se naštvaně otočila a vydala se směrem ke stáji.
 „Hej, ztratíš se!“ vykřikl Tom.
 „Nestarej se,“ odsekla Jessica.

 

*

 

 „Můžu jít do stáje?“ zeptala se opatrně Susan své matky.
 „Jen běž,“ odpověděla paní Thomsonová.
 „To myslíš vážně?“ vytřeštila Susan oči.
 „Myslím.“
 „Díky mami!“ řekla vesele Susan a vydala se do stáje.

 

*

 

 „Kam až hodláš jít?“ zeptal se naštvaně Tom.
 „Až mě přestaneš sledovat, rozhodnu se!“ odpověděla mu Jessica.
 „Víš co, jdi si kam chceš,“ mávl Tom rukou a vydal se opačným směrem, než Jessica.

 

 

*

 

 Tom si hlasitě oddechl, když konečně spatřil stáj. Cesta byla dlouhá.
 „Ježíš co ty tady děláš?“ vyštěkl na Jessicu, kterou uviděl ve dveřích stáje.
 „Jestli jsi si toho ještě nevšiml, mám tady ustájenýho koně!“ odsekla Jessica.
 „Co vám je?“ přidala se do rozhovoru Susan, která právě dorazila do stáje.
 „Ale nic,“ odpověděla Jessica, „jen se Tom pořád potřebuje s někým hádat.“
 „Co to plácáš?“ vykřikl naštvaně Tom.
 „Tak dost!“ Tome, Jessico! Já vás nepoznávám!“ dívala se Susan nevěřícně z jednoho na druhého.
 „Promiň, Jess,“ omluvil se Tom. Jessica po něm vrhla vražedný pohled a vstoupila do boxu Stormy Secret.

 

 

*

 

 „Venku už je tma,“ podivila se Jessica, kterou mrzutost přešla.
 „A Wasper vážne neví, co se stalo?“ zeptala se Susan, která byla myšlenkami někde úplně jinde. Tom vyšel před stáj. Svítila na něj měsíční záře a on se otočil k dívkám. Susan i Jessica musely uznat, že nevypadá vůbec špatně.
 „Doktor říkal, že neví. Ale on to ví,“ řekl tajuplně. Oběma dívkám padla čelist. Hlavou se jim prohnala jediná otázka – co tím myslel? Odpověď přišla brzy.
 „Sabina ho kopla. Nejspíš ale kopla do dveří a jeho zasáhla jen málo, protože když se hned druhý den probudil… Určitě si to dobře pamatuje. Musel vidět její kopyta zblízka. Teď se jí chce pomstít. Počká, až ho pustí z nemocnice a zabije ji.“

 

 

 5. KAPITOLA

 „To ať si zkusí a do smrti se nehne z lapáku!“ vykřikla Susan.
 „Nesmíme mu k tomu dát příležitost! Až ho pustí z nemocnice, budeme Sabinu střežit, jako oko v hlavě,“ řekl Tom.
 „Dobře,“ přikývla Jessica.
 „Neměla by jsi už jít domů, Susan? Je osm pryč!“ usmál se Tom.
 „A sakra, máma bude šílet! Ale ať se klidně zblázní,“ ušklíbla se Susan a pomalu se vydala na cestu domů, která uběhla kupodivu rychle.
 „Jsem doma mami,“ zakřičela Susan, jako obvykle si sundala boty, někam je kopla a doslova se rozplácla na pohovce v obývacím pokoji.
 „To je dobře. Jak bylo ve stáji?“ zeptala se paní Thomsonová. Susan zírala s otevřenými ústy. Začala vážně uvažovat o tom, jestli se její matka nezbláznila. Nikdy ji přece nezajímala její dcera a koně už vůbec ne!
 „Celkem dobře,“ odpověděla udiveně. „Ale chce se mi spát, dobrou!“ pokračovala. Dnes se domem neozvala rána dveří. Jen tiché cvaknutí.
 Susan si lehla na postel. Její hlava byla plná myšlenek na Flash Dancera a Sabinu. Když uslyšela, že se dveře jejího pokoje otevřely, podívala se, kdo v nich je. I když bylo samozřejmé, že je to její matka.
 „Nechceš mi něco říct? V poslední době jsi smutná a několikrát jsem tě slyšela brečet,“ zeptala se paní Thomsonová. Susan se zhluboka nadechla.
 „Před pár dny jsme zapomněli zavřít výběh, kde bylo devět koní a osm z nich uteklo. Nejhorší je, že mezi nimi byl i můj nejoblíbenější,“ odpověděla Susan s pohledem upřeným do země.
 „Zlatíčko,“ řekla starostlivě paní Thomsonová. Susan poklesla čelist. Zdá se jí to, nebo se k ní opravdu chová, jako matka?
 „Jsem opravdu hrozně unavená, chci spát,“ řekla po chvíli přemýšlení.
 „Dobře, pěkně se vyspi.“
 „Ty taky.“
Když paní Thomsonová zavřela dveře, Susan nahlas promluvila: „Zmýlila jsem se v ní.“ a potom upadla do hlubokého spánku.

 

*

 

Susan se v neděli ráno probudila brzy. Sešla dolů po schodech a uslyšela matčin hlas. Nejspíš s někým telefonovala, protože otec byl už jako obvykle v práci. Pracoval každý den od rána do noci, ale Susan to vůbec nevadilo, protože většinu svého volného času trávila u koní. Zaposlouchala se do matčina mluvení.
 „Dobře… Jasně, pojedu se na něj podívat. Děkuji, nashledanou.“ Paní Thomsonová položila telefon.
 „Kdo to byl?“ zeptala se Susan. Její matka chvíli přemýšlela, a nakonec řekla: „Jeden pán, možná od něj koupíme nové auto.“ Susan si vzala sklenici mléka a vyběhla do svého pokoje.
 Dlouho ležela na posteli a nenapadalo ji nic, co by mohla dělat. Pak se znuděně zvedla, převlékla do jezdeckého a sešla dolů.
 „Jdu do stáje,“ zavolala na matku.
 „Jen jdi a pozdravuj koníky,“ odpověděla paní Thomsonová. Susan nevěřila tomu, co slyšela. Její matka se snad doopravdy zbláznila! Vždyť koně nenávidí!! Susan už o tom nechtěla déle přemýšlet, proto si rychle obula jezdecké boty a vyrazila do stáje.
 Po necelé půl hodině cesty spatřila stáj. Velká vrata byla zavřená a, jak Susan později zjistila, zamčená.
 „Sakra co teď?“ zeptala se nahlas sama sebe. Nic vhodného ji ale nenapadlo, a tak si sedla před stáj a čekala.
 Po hodině čekání byla už celá promrzlá. Sakra kde jsou tak dlouho? Koně už měli dávno dostat ranní krmení! Myslela si a byla na své přátele opravdu rozzlobená. Najednou pár metrů před sebou uviděla na cestě kráčet bílého koně.
 „Už mám vidiny,“ zamumlala. Kůň přišel až k ní.
 „Nemám! Pego!“ vykřikla s radostí. Opravdu to byl Pego. Susan se teď na své přátele zlobila ještě víc. Nevěděla, jak dostat koně do stáje. Naštvaně začala Pega prohlížet. Našla pár šrámů, a když viděla, že Pego silně kulhá, usoudila, že tenhle kůň naléhavě potřebuje veterináře. V tu chvíli se ve stáji rozsvítilo a ozvalo se zašramocení klíče v zámku. Rozespalý Tom vystrčil hlavu ze dveří stáje a řekl: „Co tady řveš? Je noc!“
 „Noc, jo?“ řekla Susan rozzlobeně. Tom spatřil Pega.
 „Pego!“ vykřikl.
 „Pak kdo tady řve,“ usmála se Susan. „Pego potřebuje veterináře.“
 „Jdu ho zavolat, vezmi Pega do boxu a zůstaň tam s ním.

 

*

 

 „Pego má nohu ošklivě pohmožděnou, nejspíš někde upadl. Neměl by na to moc stoupat, aby se to nezhoršilo,“ diagnostikoval veterinář Pegův stav.
 „Dobře, kdyby se nám něco nezdálo, dáme vám vědět,“ zamyslel se Tom. Veterinář přikývl, sbalil si věci a odešel.
 „Kde jsi ho našla?“ zeptal se po chvíli ticha Tom.
 „Přišel sem, když jsem čekala, až se uráčíš vstát a otevřít,“ odpověděla Susan. Tom vrhl na Susan vražedný pohled, ale pak se začal smát. Přistoupil blíž k Susan a tajemně se na ni zadíval. Co mu je? pomyslela si Susan a podle toho se taky zatvářila. Tom pohladil Pega.
 „Ty ses ale zřídil,“ promluvil ke koni. Pego začal znuděně přežvykovat seno, které našel na zemi. Tom se usmál.
 „Nevíš, kde je Jessica?“ zeptala se ho Susan.
 „Dneska v noci mi volala, že sem dneska nemůže, ať se jí postaráme o Stormy,“ odpověděl Tom.
 „Pro tebe je noc ještě v 8 ráno!“ vyprskla smíchy Susan. Tom se taky usmál. Jeho tajemný pohled se opět vrátil. Susan si nepřipadala vůbec dobře. Otočila se proto k Tomovi zády a vydala se k boxu Sabiny. Tom se sám pro sebe usmál a pozoroval, jak si Susan donesla čištění a začala Sabinu pomalu a opatrně čistit.
 „Nevyjedeme si někam?“ zeptal se Tom, když všechny koně vyčistili.
 „Tak jo,“ přikývla Susan. „Pojedu na Stormy, je zvyklá, že ji Jessica bere každý den pod sedlo.“
 „Nezabij se na ní, víš, že je strašně divoká,“ upozornil Tom Susan. Pak koně osedlali a vyrazili.
 Tom a Susan si celou cestu povídali. Stormy se rozhodla, že když na ní nejede Jessica, bude dělat ještě větší potíže, než obvykle. Takže se skoro celou cestu snažila Susan vyhodit ze sedla a málem se jí to podařilo.
 „Škoda, že jsem nejela na Dancovi,“ povzdychla si Susan, když odsedlávala Stormy.
 „Najdeme ho,“ snažil se ji uklidnit Tom.
 „Nenajdeme!“ vykřikla Susan zoufale a Stormy Secret se polekala. Susan si toho ale nevšímala. Chtěla zpátky koně, kterého tolik milovala. Koně, který beze stopy zmizel s ostatními. Který jí rozuměl a měl ji rád…

 

 

6.KAPITOLA

 „Kolik koní ještě chybí?“ zeptala se Susan po chvíli. Ptala se spíše sama sebe, protože se to dalo spočítat.
 „Celkem tady bylo 12 koní. Zůstali 4 – Sabina, Sendy, Mandy a Rudolf,“ řekl Tom. „Ricco, Stormy Secret a Pego už se našli. Takže teď je tady 7 koní z dvanácti. Chybí Flash Dancer, Mich, Milton, Wand Scotland a Lady Perfektion,“ pokračoval. Tyto údaje si zapsal na papír. Pak se zamyslel.
 „Kéž by už byli zpátky,“ řekl tiše. Susan souhlasila. Tom se podíval do její zamyšlené tváře.
 „Hlavně aby tu byl Danc,“ povzdychla si po chvíli.
 „Ty ho máš hodně ráda, viď…“
 „Mám. Úplně stejně, jako jsem dřív mívala ráda Lisu!“
 „Lisa je minulost, už na ni nemysli.“
 „No jo, už je to pár let zpátky, ale pořád to bolí!“ Tom přistoupil k Susan a objal ji. Její slzy dopadali Tomovi na triko. Tentokrát se rozbrečel i Tom. Lisa byla výborná v parkuru a závodil na ní právě on. Susan se přitočila k Sabině. Po chvíli pohlédla na Toma a všimla si slz v jeho očích. Údivem zapoměla zavřít pusu.
 „Ty brečíš?“ podivila se.
 „A ty snad ne?“ špitl Tom.
 „Tome,“ vydechla Susan a padla mu okolo krku. „To bude dobrý, uvidíš!“
 „Díky, Susan.“

 

*

 

 „Už půjdu domů,“ řekla Susan Tomovi, když se o Stormy Secret patřičně postarala.
 „Dobře,“ přikývl Tom a dále svoji pozornost věnoval Sabině. Susan sledovala, jak k Sabině tiše promlouvá, nekoukala se na cestu a spadla do kolečka plného hnoje.
 „Ach ne!“ zasyčela. „To se může stát jenom mě!“ Tom ji pobaveně pozoroval.
 „Šikula!“ smál se. Susan po něm sekla pohledem a vydala se na smradlavou cestu domů.
 „Vidíš to, Sabi? To jí zase bude máti doma nadávat,“ řekl Tom klisně, když Susan odešla. V tu chvíli zastavilo před stájí auto a vystoupila z něj paní Thomsonová. Tom zíral s otevřenými ústy.
 „Ahoj Tome! Je tu Susan?“ zeptala se paní Thomsonová.
 „Před… Před chvílí odešla,“ vykoktal Tom.
 „Tak to je dobře. Máš chvilku času?“

 

*

 

 „Ahoj mami!“ zakřičela Susan do, jak později zjistila, prázdného domu. Rychle se převlékla a špinavé, páchnoucí jezdecké oblečení hodila do pračky. O chvíli později se její matka vrátila domů. Susan zrovna vylézala z vany, uklouzla jí noha a ona se rozplácla na studených kachličkách.
 „To je teda den!“ sykla.
 „Ahoj Susan,“ ozýval se hlas paní Thomsonové.
 „Ahoj, kde jsi byla?“ tázala se Susan.
 „Byla jsem se projít, už mě to doma nebavilo,“ odpověděla Susina matka. Susan vylezla z koupelny a ucítila slabou vůni koní.
 „Ty jsi byla u koní?“ podivila se.
 „Byla,“ přikývla paní Thomsonová. Susan zírala s otevřenou pusou.
 „Vždyť koně nenávidíš!“ vykřikla. Paní Thomsonová se zamyslela. Má jí říct pravdu? Nakonec se rozhodla pro upřímnost.
 „Když jsem byla malá, měla jsem koníka…“ řekla.
 „Co… co… co-že?“ zírala Susan.
 „Ano, měla,“ přitakala paní Thomsonová. „Od malička jsem koně milovala. Když mi bylo 10 let, dostala jsem k narozeninám koně. Byla to osmiletá bělka a jmenovala se Scart. Scart byla můj život. Jenže jsem se, hlavně kvůli ní, zhoršila ve škole. Když můj otec uviděl vysvědčení z osmé třídy, naštval se a Scart prodal. Za to jsem ho nenáviděla a hned, jak jsem dosáhla plnoletosti, jsem se odstěhovala. Proto jsem ti nikdy nevyprávěla o dědečkovi a babičce.“ Paní Thomsonová pohlédla na dceru, která měla vytřeštěné oči a otevřená ústa.
 „A co bylo se Scart potom?“ zeptala se Susan po chvíli.
 „Když jsem si našla byt, snažila jsem se najít i svou milovnou klisnu. Hledala jsem ji tak dlouho, až jsem ji našla. Byla ve zuboženém stavu a její majitel, John Wasper, mi ji odmítl prodat. Scart skončila na jatkách a já už s tím nemohla nic udělat…“
 „John Wasper?“ vyskočila Susan ze židle. „Ten debil týral ve stáji klisnu Sabinu!! Ta ho pak nejspíš kopla a on teď leží v nemocnici!“ křičela Susan.
 „Já vím, Tom mi to řekl,“ přikývla paní Thomsonová.
 „Jak já ho nenávidím! Pošle na smrt jednoho koně a ještě málem umlátí druhého! A my s tím nemůžeme nic udělat! Co je to sakra za spravedlnost?!“ vykřikla Susan a slzy zoufalství si razily cestičku po její tváři. Po chvíli se otočila a vyběhla do schodů, kde málem narazila do dveří svého pokoje. Dneska má opravdu smůlu. Když otevřela dveře, padla na postel a rozvzlykala se. Potom si šla udělat úkoly. Když měla konečně vše hotové, lehla si na postel a následkem únavy okamžitě usnula.

 

*

 

 Ve škole to bylo pro Susan peklo. Nemohla se soustředit, pořád přemýšlela o tom, jak Waspera nenávidí. Ze školy šla rovnou do stáje. Tom už tam byl, protože vždy v pondělí mívá Susan odpolední vyučování a Tom končí naopak dřív. Tom stál v prázdném boxe, kde už několik let nebydel žádný kůň a všechno tam pucoval.
 „Vy budete kupovat novýho koně?“ zadívala se na něj tázavě Susan. Tom se podrbal ve vlasech.
 „Emmm… Možná… Nejspíš jo,“ odpověděl. Susan poznala, že před ní něco tají, ale nedala to na sobě znát, pozdravila koně a vydala se domů. Tam si Susan poctivě napsala úkoly, najedla se a jako obvykle se hned zase vydala do stáje.
 „Pego, chudáčku,“ zašeptala koni do hřívy. Pegův stav se o moc nezlepšil. Navíc byl kůň podvyživený. Tom přistoupil k Susan a objal ji.
 „Volala policie. Našli Scota, Lady Pherfektion a Flash Dancera. Wand Scotland a Flash Dancer jsou v koňské nemocnici, Lady v nějaký stáji. Za chvíli pro ni jedu,“ řekl. Susan zbledla.
 „Co je Dancovi?“ zeptala se.
 „Má zlomenou nohu. Nediv se, byl dlouho venku sám. Ale bude to dobrý. Scoty kulhá, protože se mu uvolnila podkova. Navíc má pár pohmožděnin, ale cajt říkal, že si ho můžeme odvízdt. Jedeš se mnou?“
 „Jasně!“ přikývla Susan.
 „Ještě chybí Mich a Milton. Snad se brzo objeví,“ zamyslel se Tom.
 „Tome! Pojedeme?“ zanaléhala Susan.
 „Jo, už letím pro klíče!“
 „Ty máš řidičák?“
 „Jestli o tom nevíš, osmnáct mi už bylo,“
 „Myslela jsem, že je ti 17!“
 „Jak vidíš, není.“

*

 

 Tom a Susan byli v koňské nemocnici dlouho. Nakonec ale konečně v osm hodin večer dorazili před stáj s Lady Pherfektion v přívěsu. Scotyho nechali ještě na pár dní v nemocnici. Když Susan s Tomem odvedli Lady do jejího boxu a dali jí jídlo, zastavilo před stájí auto. Z auta vystoupila Susina matka. Susan čekala, že na ni začne řvát, ale ona se jen s tichým: „Jdi se podívat před stáj,“ rozplakala. Proč sakra brečí? Pomyslela si Susan, ale poslechla matku a šla se podívat před stáj. Stál tam úplně nový přívěs ovázaný modrou stužkou.

 

7.KAPITOLA

Susan chvíli nevěřícně zírala. Proč mi kupuje přívěs, když nemám koně? V tu chvíli se ale z přívěsu ozvalo zahrabání kopyta. Susan se k přívěsu rozběhla. Uvnitř stál kůň s modrou stužkou okolo krku a nápisem: Pro Susan. Dívka se nemohla pohnout. Že by tenhle statný tmavý hnědák byl vážně její? Paní Thomsonová přistoupila ke své dceři.
 „Líbí?“ zeptala se po chvíli. Susan jen přikývla.
 „Jak se jmenuje?“ zeptala se po chvíli a do očí se jí nařinuly slzy.
 „Je to anglický plnokrevník, hřebec, čtyři roky starý a jmenuje se Chess,“ pokračovala paní Thomsonová.
 „To pro něj je ten box v zadu,“ přidal se do rozhovoru Tom.
 „Díky, díky vám oběma!“ zašeptala Susan a objala matku i Toma.
 „Abych nezapomněla… Vybavení ti přivezu až zítra,“ řekla rychle paní Thomsonová, rozloučila se a odjela. Susan vyvedla koně z přívěsu a odvedla ho do boxu. Pořád nemohla uvěřit tomu, že má vlastního koně a ještě k tomu tak krásného!! Chess vypadal dost divoce a nezkrotně a to se ověřilo, když Susan málem kousl při hřebelcování.
 „Zvládneš to?“ zeptal se Tom při pohledu na rozzuřeného koně.
 „Neměj péči,“ řekla Susan a rychle Chesse uklidnila.
 „Už by jsi měla jít, tvá máti říkala, ať tě za chvíli pošlu domů,“ zamyslel se Tom.
 „Chci být s Chassem,“ řekla nepřítomně Susan.
 „Přijdeš zase zítra,“uklidňoval ji Tom.
 „Tak dobře, ale slib mi, že se o něj dobře postaráš!“

 

*

 

 Susan celou noc nespala a ještě musela být celé dopoledne zavřená ve škole. Stejně se nedokázala soustředit. Hned, jak poslední hodinu ukončilo zvonění, sbalila si věci a vyběhla z té pekelné budovy. Ani se neobtěžovala jít na oběd, jen rychle zašla do stáje. Bohužel Chasse jen pozdravila a musela si jít domů udělat úkoly. Když měla vše hotové, opět vyrazila do stáje. Když tam přišla, zamířila ihned k Chassovi. V tu chvíli se ve stáji objevila Jessica.
 „Hojte lidi! Hele, je tady nový kůň! A Lady se vrátila!! To jsou mi novinky…“ ozýval se její veselý hlas. Susan se na ni usmála a vstoupila do Chassova boxu.
 „Tome, neříkala tvoje máma, že novýho koně už nechce?“ obrátila se Jessica na Toma.
 „Ten taky není můj, ani mojí mámy,“ řekl Tom.
 „A čí?“ vyzvídala Jessica.
 „Běž se zeptat Susan,“ usmál se Tom.
 „Susi? To není možný, neříkej, že ti máma koupila koně!“ nevěřila Jessica svým uším.
 „Koupila,“ odpověděla Susan s nepřítomným úsměvem. Chassovi věci už byly na svém místě, a tak Susan poprvé vzala svoje vlastní hřbílko, kartáč a kopytní háček a pustila se do čištění.

 

*

 

 

 „Dneska pojedeme všichni tři ven,“ navrhl Tom.
  „Super nápad!“ vykřikly dívky jednohlasně. Děti tedy osedlali každý svého koně, vyvedly je před stáj a nasedli. Když byli všichni připraveni k jízdě, každý pobídl svého koně. Jenže Chass se ani nehnul! Susan ho tedy pobídla důrazněji. Kůň se ale opět odmítal hnout. Susan zavřela oči a koně lehce kopla. Chass se vzepjal, přičemž Susan doslova vyletěla ze sedla.
 „Au!“ zakvílela. Chass popošel o pár kroků a začal se pást. Susan se vydrápala na nohy. Tom s Jessicou na ni udiveně zírali.
 „Že bude tak divokej jsem fakt nečekal!“ řekl Tom.
 „Já taky ne,“ přiznala Susan. Když chtěla koně chytit, málem ji kopl. Susan ovšem nezpanikařila a pomalu se ke koni přibližovala. Když se Chass uklidnil, vyhoupla se do sedla a škubla otěžemi. Kůň se zlostně ohnal zuby. Susan mu dala důraznou pobídku. Chass začal poskakovat a po chvíli i vyhazovat. Susan se v sedle udržela a uklidnila koně, kterému se moc nelíbilo, že má na sobě po dlouhé době zase jezdce. Susan koně otočila a pobídla do kroku. Chass se neochotně rozešel.
 „Osedlat se nechal normálně, ale teď se chová, jako kdyby vůbec nebyl obsednutý!“ zavrtěla Jessica hlavou.
 „Určitě je, jen je to divoch,“ řekla zamyšleně Susan. Děti se vydaly na vyjížďku. Cestou Susan ještě dvakrát spadla.
 „AU! Ten kůň je praštěný trdlo!!“ řekla, když se potřetí Chass vzepjal a ona přistála v příkopu. Tom ji pobaveně pozoroval.
 „Neříkala jsi náhodou, že si přeješ vlastního koně? Teď, když ho máš, na něj nadáváš, tak co vlastně chceš?“ pronesl. Susan po něm sekla pohledem. Mrzelo ji, že si z ní Tom dělá legraci.
 „Tak sorry,“ řekl Tom, když si všiml, jak se Susan tváří. Ale potěšilo ho, že jí není lhostejný. Ani ona mu nebyla lhostejná. Něco ho k ní přitahovalo. Susan se vydrápala na Chassův vysoký hřbet a pokračovali v cestě. Stormy Secret byla ráda, že je s ní opět Jessica. Dnes nezlobila, protože se bála, že by ji Jessica mohla opustit a další den bez svojí milované majitelky by asi nepřežila. Stormy sice vypadala, že chce všechny jenom kopnout, ale nebylo to tak. Jessicu by nikdy nekopla. Podobný případ byl Milton. Všechny od sebe odháněl, ale paní Scheelovou měl rád.

 Susan přestala dávat pozor na Chasse a pozorovala okolí. Chass této chvíle využil a vyhodil. Susan na to nebyla připravená, ale udržela se v sedle. Nohy jí vyklouzly ze třmenů a pustila otěže. Ještě se však držela v sedle. Chass začal poskakovat a Susan už nestihla dát nohy opět do třmenů a zmocnit se otěží, proto skončila na zemi.
 „To už je dneska po čtvrtý,“ poznamenala Jessica s úsměvem.
 „Já toho koně nezvládnu,“ řekla Susan a zatřásl se jí hlas. Tom seskočil ze sedla svého koně.
 „Tohle neříkej,“ řekl polohlasně a pomohl Susan do sedla.
 „Už jsem celá omlácená,“ povzdychla si otráveně Susan a všichni se vydali na cestu zpátky do stáje.

 

*

 

 Další dva měsíce ubíhaly stejně. Děti pravidelně jezdily s koňmi na vyjížďky. Wand Scotland už byl zase zpátky ve stáji. Flash Dancera měli brzo pustit. Susan si užívala svého koně, který jí pomalu začínal věřit. Jenže se neúprosně blížil den, kdy měli pustit Waspera z nemocnice. Naneštěstí děti už zapomněly, že Wasper vůbec existuje, a tak ani nevěděly, že ho brzo propustí. Ten den ale nastal. Wasper si sbalil poslední věci a vyšel před budovu nemocnice. Tam na něj čekal kamarád Erly, který ho měl odvézt domů.
 „Co budeš teď dělat?“ zeptal se po chvíli Erly.
 „Půjdu se pomstít Sabině. Já to jen tak nenechám. Kopla mě a za to zaplatí. Zaplatí vlastním životem…“

 

 

8. KAPITOLA

 Susan byla, jako každé sobotní ráno, ve stáji a čistila Chasse. Tom musel někam odjet a Jessica ještě nedorazila. Susan to nijak nevadilo. Věnovala se svému koni. Když vyšla před box, do někoho narazila.
 „Omlou – áá!“ vykřikla, když toho někoho poznala. Byl to Wasper. Susan si myslela, že vidí ducha! V tu chvíli se vrátil Tom. Zíral na Waspera s otevřenými ústy.
 „Jdu zaplatit ustájení,“ řekl ledově Wasper a podíval se na Sabinu. Klisna se při jeho pohledu zatřásla. Proč se toto bezcitné dvounohé stvoření vrátilo, když jí všichni slibovali, že už ji nic zlého nepotká?! Sabina nechápala. Všichni ji zradili. Všichni.
 „Máma je doma v kanceláři, běžte za ní,“ vzpamatoval se Tom. Wasper s pohledem vraha upřeným na svou černou klisnu opouštěl stáj.
 „AU! Dávejte trochu – cože? To jste vy?“ uslyšeli Tom a Susan Jessicy hlas. Jessica přišla do stáje, oči jí div nevypadly z důlků.
 „On se vrátil! Ten debil se vrátil a vrazil do mě!“ řekla vystrašeně. Řekla to ale příliš nahlas a Wasper ji slyšel.
 „Kdo je u tebe debil ty cácoro!“ vykřikl a nebezpečně se k Jessice blížil.
 „To nebylo na vás,“ řekla Jessica rychle.
 „ A na koho?“ zeptal se Wasper.
 „To není vaše starost,“ vložil se do rozhovoru Tom. „A teď běžte zaplatit to ustájení, nebo bude máma vyvádět!“ Wasper po Tomovi sekl pohledem. Ještě jednou se podíval na Jessicu, rozzuřeně se otočil na patě a vydal se za paní Scheelovou.
 „Díky, Tome!“ zašeptala Jessica a padla Tomovi okolo krku.
  „Musíme zachránit Sabinu, určitě zase přileze a bude ji týrat!“ řekla Susan. Při slově týrat se jí do očí nařinuly slzy.
„Přijde v noci,“ zašeptal Tom. „Chce přece Sabinu zabít.“
 „Musíme zavolat policii!“ řekla Jessica.
 „Nebudou ti věřit, musíme to zvládnout sami. Dneska ji určitě bude ještě bít. Takže ho při tom musíme vyfotit, a pak s tím zajít na policii,“ zamyslel se Tom.
 „NE! To ti nedovolím, Tome! Nemůžeme nechat Sabinu trpět!“ vykřikla Susan.
 „Je to jediné řešení, pak už se bude mít po zbytek života jako v ráji!“ přiklonila se k Tomovi Jessica.
 „Ne! Sabina už nesmí nikdy trpět! Slíbila jsem jí to!“
 „Nebraň nám v tom, Susi,“ řekl Tom.
 „Dobře. Nebudu vám v tom bránit, ale podporu ode mě taky nečekejte! Aspoň odveďte všechny ostatní do výběhu,“ řekla zklamaně Susan. Věděla, že je nepřesvědčí. Sabina musí ještě trpět. Ale pak se snad najde člověk, který by se jí ujal a měl ji rád.

*

 „Má tady někdo foťák?“ zeptal se Tom o dvě hodiny později.
 „Ne,“ odpověděla Jessica. Susan nereagovala. Zlobila se na Toma a Jessicu. Věděla však, že tohle je jediné řešení.
 „Tak já pro něj půjdu domů, vy dvě zatím odveďte koně do výběhu,“ zamyslel se Tom a vydal se domů, hledat fotoaparát. Jelikož byl Chass už ve výběhu, Susan Toma neposlouchala. Jessica nad ní jen zakroutila hlavou a postupně odváděla všechny koně do výběhu, kromě Sabiny.
 Tom se vrátil celkem brzy s digitálním fotoaparátem v ruce.
 „Schovám se v nějakým boxe a vyfotím ho,“ řekl.
 „Drž se,“ řekla Jessica.
 „Vy dvě běžte do výběhu za koňma, kdyby vás viděl, nezačal by Sabinu mlátit,“ zašeptal Tom. Taky nebyl nadšený z toho, co musel udělat. Jessica i Susan se vydaly do výběhu. Byly tam dlouho, když konečně uviděly přicházet Waspera. Tom už byl připravený.
 „Ty blbá skopová hlavo!“ začal Wasper nadávat Sabině. Sabina se přikrčila v roxu svého boxu. Věděla, co ji teď čeká. Wasper si vytáhl bičík, který byl úplně omlácený.
 „Tak ty mě budeš kopat? Budeš? Nebudeš!“ křičel Wasper na Sabinu a vší silou ji práskl bičíkem. Sabina zoufale zařehtala. Cítila se provinile. Neměla svého pána kopat. Ale měla si to nechat líbit? Ne. Udělala správnou věc. Ovšem když ji Wasper znovu zasadil ránu bičíkem, hlavou jí proběhla myšlenka, že nechce žít. Že udělala chybu. Udělala chybu, že se vůbec, když se narodila, nadechla!
 Tom všechno fotil. Jenže v tu chvíli, kdy Wasper udeřil Sabinu bičíkem do boku, začal Tomovi zvonit mobilní telefon. Wasper se nejdříve lekl. Potom mu ale došlo, že ve stáji je ještě někdo. Tom se přitiskl ke dveřím boxu. Mobil ale nepřestával zvonit, a tak ho Wasper rychle našel.
 „Ty prevíte!“ vykřikl.
 „Brý den,“ řekl Tom a vypnul si mobil.
 „Ztratil jsem tady mobil, tak jsem ho hledal,“ zalhal Tom. Wasper se zákeřně usmál.
 „Tak mobil,“ řekl a napřáhl ruku z bičíkem. Tom uskočil, podlezl pod Wasperovou rukou a rychle utekl ze stáje.
 „Alespoň udělám to, kvůli čemu jsem sem přišel!“ řekl sám pro sebe Wasper a pomalu se blížil k Sabině.
 „Alespoň zabiju tebe má drahá,“ řekl koni. Sabina se vydala svému pánovi vstříc, což Waspera velice překvapilo. Jeho tupý výraz se změnil v široký úsměv.

*

 „Máš ty fotky?“ ptala se dychtivě Jessica.
 „Mám,“ řekl Tom. „Ale ten chlap není normální, začal mi zvonit mobil, on mě našel a málem jsem taky jednu schytal bičíkem!“ pokračoval vystrašeně.
 „Že není normální víme už dlouho!“ vykřikla Susan.
 „Teď zavolám policii,“ řekl Tom. Ze stáje se ale ozval příšerný řev. Sabina měla Toma ráda a neodpustila Wasperovi, že ho chtěl taky uhodit. Chovala se k Wasperovi přátelsky, ale pak ho kousla. Děti se rozběhly do stáje. Jessica se ještě ohlédla, jestli je výběh dobře zavřený. Tenhle okamžik až moc připomínal ten, kdy Sabina Waspera kopla. Ten okamžik, kdy nezavřeli výběh a koně utekli. Když ale uviděla, že je všechno v pořádku, pokračovala do stáje. Wasper měl celou ruku od krve.
 „Ty mrcho! Za tohle zaplatíš! I za to, že jsem kvůli tobě strávil dva měsíce ve špitále!!“ řval Wasper na koně. Napřáhl se a chtěl Sabinu uhodit. Ta se ale rozhodla, že už si to nenechá líbit. Vzepjala se a kopytem dopadla Wasperovi na nohu. Děti ji s údivem pozorovaly. Wasper zakvílel bolestí a upadl. Ale ani to mu nestačilo. Nohu měl nejspíš úplně rozdrcenou, ale stejně se vydrápal na tu druhou. Dál koni nadával. To už ale děti nevnímaly. Tom zavolal policii a sanitku. Jenže pořád se neozývalo houkání. Wasper si dětí nevšímal a výhružně zvedl bičík. Sabina nevěděla, jak se dál bránit, proto se přikrčila v rohu boxu.
 „Ne,“ vykřikla Susan a rozběhla se k Wasperovi. Ten ale výhružně zvedl bičík nad ni. Susan zbaběle couvla. Wasper se otočil opět k Sabině. Nebezpečně se na ni díval. I přes hroznou bolest, kterou cítil v ruce a noze se usmál. Chtěl svoje dílo dokonat a všechno směřovalo k tomu, že se mu to podaří…

9.KAPITOLA

 Sabina dostala další dvě rány do břicha. Byla příšerně vystrašená. Susan se rozbrečela. Sabina věděla, že musí bojovat. Ale nedokázala to. Nedokázala ho znovu kopnout, nebo kousnout. Krčila se v rohu svého boxu a nechala se mlátit. Ale po chvíli její trpělivost přetekla a kopyto vystřelilo Wasperovým směrem. Bohužel kopla jen do dveří boxu. Wasper otevřel dveře boxu a po jedné noze odskákal.
 „Tak jdi,“ řekl. Susan se to nezdálo. Klisna udělala pár kroků vpřed a Wasper rychle dveře zavřel. Měl v plánu jí přibouchnout nos! Naštěstí se mu to nepovedlo. Sabina se leknutím vzepjala. Wasper byl naštvaný, že mu jeho plán nevyšel. Stále se však nevzdával, otevřel dveře boxu a začal vystrašeného koně znovu bít. Konečně bylo slyšet slabé houkání sanitky a policie.
 „Zavolej taky veterináře,“ poznamenala Jessica, protože Tom by na to nejspíš zapomněl. Sabina splašeně pobíhala po malém prostoru boxu. Wasper se jí při tom snažil mlátit. Sabina už toho měla dost a přimáčkla Waspera ke stěně boxu. V tu chvíli přijela sanitka a policie. Sabina se poplašeně přikrčila v rohu boxu – vtrhli tam totiž policisté.
 „Podívejte, podívejte se, co mi ten bláznivý kůň provedl!“ zaskuhral Wasper. „Půjde na jatka!“
 „Tak na to urychleně zapomeňte. Mám tady fotky, jako důkazy, že vám Sabina ublížila právem!“ řekl Tom a s úsměvem zamával fotoaparátem. Na tohle už Wasper neměl co říct.
 „Jak mě jen mohly doběhnout tři děti,“ zamumlal. Když Wasper skákal po jedné noze k sanitce, Sabina se vzepjala radostí. Bohužel byla zesláblá a podlomila se jí přední noha.
 „Sabi, ne!“ vykřikla Susan při pohledu na koně, který se skácel. Sabina se pokusila postavit, ale nepodařilo se jí to.
 „Veterinář už je na cestě,“ řekl Tom a poklekl k Sabině.
 „Sabi, vydržela jsi to týrání víc jak rok, přece tě teď nepřemůže! Přišel sem proto, aby tě zabil, nesmíš mu udělat takovou radost!!“ přidala se k nim Jessica. Sabina položila svou hlavu Susan do klína. Děti byly u klisny tak dlouho, dokud nepřijel veterinář.
 „Bude v pořádku,“ řekl a Tom, Jessica a Susan propukli v nadšený smích.
 „Co má s nohou?“ zeptal se starostlivě Tom.
 „Je jen zesláblá, dal jsem jí injekci, proti bolesti,“ uklidnil veterinář Toma.

*

 

  O měsíc později už byl Flash Dancer opět u sebe v boxe. Susan se o něj starala a Chasse už  zvládala celkem dobře. Mich a Milton se našli. Skoro nic jim nebylo. Susan se rozhlédla po stáji. Zhluboka se nadechla. Tuto budovu milovala nejvíc na světě. Sabinu si koupila Susina matka. Černá klisna byla nádherně vyčištěná a hlavně spokojená. Susan jí teď mohla slíbit, že už se jí nikdy nic zlého nestane. Dřív jí to slibovala také, ale teď to věděla jistě. Pekelný příběh klisny Sabiny tedy šťastně skončil…

 

 

 

KONEC